VÝLETY S ALJAŠSKÝM MALAMUTEM S AMKČR

 

 

Výlet s malamutem Horní Paseky a Stvořidla 27. května 2017

 

První letošní výlet s malamoutky se konal na Vysočině a Iva s Vlá’dou nám připravili krásnou procházku rozkvetlou jarní přírodou. Vyrazili jsme hned ráno z Horních Pasek, které jsou součástí přírodního parku Melechov a krátké zastavení s malým občerstvením pro nás i psíky, jsme měli u Křižné studánky, kde se samozřejmě hafíci mohli osvěžit ve vodě a také my  se mohli napít léčivé vody. Je to opravdu magické poutní místo.

Po té jsme pokračovali po další trase zpět do Horních Pasek, kde nás čekal pozdější, ale výborný oběd. Počasí bylo opravdu nádherné a tak jsme nespěchali domů.

Vláďa  s Ivou nám připravil ještě odpolední program jako překvapení.

Po krátkém přejezdu nás čekal ještě výšlap přírodní rezervací Stvořidla. Je to romantické a hluboko zaříznuté údolí Sázavy mezi obcí Smrčná a železniční zastávkou Stvořidla. Divoká Sázava zde zrychluje svůj tok  a četnými peřejemi spěchá přes žulové balvany v řečišti a nechybějí zde ani obří hrnce. Šli jsme po červené turistické značce asi 5-6 km a naši malamoutci měli opět spoustu možností k osvěžení v čisté vodě. Výlet se nám protáhl do pozdního večera, a pak spokojení a plní zážitků jsme se rozjeli do svých domovů.

 

K.Scheuflerová-Bergerová

 

Galerie

 

 

 

Výlet Ralsko-Hradčany 22.3. 2014

 

galerie

 

 

 

Výlet s AM Kersko 29.6. 2013

 

Vzácně příjemný výlet kerskými luhy a háji. Tripu se zůčastnilo 13 chodců a 13 pejsíků, samozřejmě malamutíci byli v převaze. Počasí nám přálo, ikdyž lesy byli ještě hodně mokré po deštích ze začátku týdne, ušli jsme 11 1/2 km a ani jsme o tom nevěděli. Strávili jsme tak pěkný den, který jsme završili vynikajícím pozdním obědem v restauraci Hájenka.

 

Galerie

 

 

 

 

Výlet s malamutem Horní Paseky 28.4. 2012

 

   První letošní malamutí výlet proběhl na Vysočině, zúčastnilo se ho 11turistů 9 jejich čtyřnohých kamarádů. Iva a Vláďa Vejsadovi opět nezklamali a připravili nám krásnou jarní procházku Přírodním parkem Melechov jehož součástí jsou i Horní Paseky. Vláďa připravil také přehledné značení, takže nikdo z nás nebloudil a mohli jsme vyrazit hned ráno v plné sestavě. Krátké zastavení s občerstvením a oblíbené cachtání psíků nás čekalo u Křižné studánky, poutního místa na úbočí vrchu Šafranice (627 m n. m.). Počasí bylo nádherné a tak jsme si výlet všichni pěkně užili.

 

galerie

 

 

 

Vánoční výlet do pražské ZOO

 

galerie

 

17.12.2011 00:00

Vánoční výlet do pražské zologické zahrady se odehrál 17.12. v sobotu . Bohužel nám tentokrát počasí neukázalo tu pravou vánoční a zimní atmosféru , ale i tak se nás sešla pěkná hromádka . 

Prošli jsme si s malamuty a dalšími pejsky naše oblíbená stanoviště , zastavili se u našich příbuzných vlků evropských ,kde jsme strávili delší dobu , a pokračovali dál . 

Zastávka u tygrů , kteří z nás měli velkou radost , okruhem okolo Gočárových domků , povinné občerstvení a ochutnávání vynikajícího cukroví z vánočních stolů .Ledním medvědům jsme se také moc líbili , dokonce to vypadalo , že by si s námi hrál ... poprvé a naposledy . :-) 

Zhruba o půl druhé jsme se rozloučili a rozprchli se i s pesany do našich domovů . 

Děkujeme všem za účast a budeme se těšit v příštím roce na tahle milá setkání !!!! 

 

 

 

 

Listopadový výlet okolo Lipnice 19.11. 2011

 

galerie

 V krásnou listopadovou sobotu jsme se sešli v bohatém složení devíti turistů a stejného počtu čtyřnohých kamarádů různých plemen, ikdyž malamuti měli přeci jen většinu J.

Výlet jsme započali výstupem na hrad Lipnice nad Sázavou okolo památníku a plastiky spisovatele Jaroslava Haška, který je s tímto místem spjatý. Po té, co jsme se z hradu pokochali dalekými výhledy do krajiny jsme se vydali na naši okružní cestu měřící zhruba 6 km.

Vláďa a Iva Vejsadovi, kteří tento výlet pro nás objevili a naplánovali, nás vedli stezkou téměř neviditelnou v koberci spadaného listí mezi skalami a balvany směrem k symbolickému památníku totalitních režimů- odposlechu, udávání a sledování. Do skalních stěn zatopených lomů jsou nedaleko sebe vytesány reliefy „Ústa pravdy“ a „Bretschneiderovo ucho“. Zde někteří malamuti a labradoři, přesto, že byla víc jak polovina listopadu, dostali chuť se osvěžit koupelí. Po občerstvení jsme pokračovali dále a sestoupili jsme do nížiny a směřovali k třetímu a nejvzdálenějšímu zastavení k „Zlatým vočím“, jež se zrcadlily v hladině posledního lomu Střelnice a po té jsme kráčeli zpět na náměstí.

Všichni pejsci, se pěkně vyběhali a pobavili se stejně jako my. Vláďa si užíval s nevycválanou Dorinkou, která ho chvílemi plně zaměstnávala a Alinda vytrvale vyžadovala pamlsky z Ivyných kapes. Vejsadovic malamutíci s námi totiž tentokrát nemohli jít, protože Rózinka končila hárání a tak zůstala věrná svému oblíbenému křeslu a Grey jí gentlemansky dělal společnost, aby se jí nestýskalo, ale určitě si to druhý den pěkně vynahradili.

 

K. Scheuflerová-Bergerová

 

 

 

Podzimní výlet Krkonoše 10. 2011

 

galerie

 

V sobotu 29.10. jsme se vydali na jeden z posledních letošních výletů s malamuty. Tentokrát jsme vybrali trasu vzhledem k inverznímu typu počasí vhodnější, ale poněkud turisticky náročnější. Možná i proto nebyla účast veliká, pouze 3 výletníci a 4 malamuti. Vyjeli jsme z naší nížiny plné studené mlhy a čím víc jsme se blížili k Peci pod Sněžkou, tím více nás zahřívalo slunce. S dobrou náladou jsme v 9.30 hod zamířili podél potoka k Jelením loukám, tam jsme se  mírně občerstvili vynikající domácí tlačenkou a pokračovali strmým stoupáním až k chalupě Na rozcestí. Výstup to byl docela náročný, místy cesta vedla  hodně podmáčeným, ale nádherným a nedotčeným lesem a po té kosodřevinou. Po hřebenové cestě s dalekými výhledy jsme pak pokračovali na Výrovku a po té klesali směrem k Richtrovým boudám a dále sestupovali do Modrého dolu k chatě Na výsluní. Zde byla druhá a vytoužená občerstvovací stanice, kde nás přivítal další usměvavý malamutík Grey a jeho milá rodina. Vynikající slepičí polévka, domácí klobásky a borůvkové knedlíky (na ty budu vzpomínat ještě dlouho), a na závěr ke kávě jablkový závin a borůvkový koláč nás opět postavili na nohy a my jsme se mohli vydat na zpáteční cestu do Pece. Na parkoviště jsme dorazili už za tmy a v nohách jsme cítili těch 10-11 km, ale výlet to byl opravdu překrásný.

 

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

 

 

Svatováclavský výlet s malamuty Hradčanské stěny 28.9. 2011

 

Galerie


Svatováclavský výlet s malamuty se uskutečnil v krásném babím létě  v Hradčanech u Mimoně . 

Nádherný podzimní den jsme strávili v milé společnosti našich psíků, kteří se šťastně potulovali Ralskem a užívali si s námi volný den . 

Děkujeme všem zúčatněným a těšíme se na další :-) 

Michaela Purnochová

 

 V sestavě 8 turistů a 9 čtyřnohých dorostenců (tak trochu psí školka) jsme za slunečného rána vyrazili abychom ušli jednu z posledních podzimních tras vedoucí nádhernou krajinou plnou kontrastů, kterou pro nás objevili Míša a Milan Purnochovi.

Sešli jsme se v obci Hradčany (ležící severně od Máchova jezera) a vydali se hned vlevo po značené cestě podél Hradčanských stěn. Naši malamutíci a bobtail Alf se nenechali pobízet a radostně se rozeběhli po písčité stezce, jen se za nimi zaprášilo a vnořili se do zeleného ticha místních lesů dýchajících čistotou. Tato oblast není příliš známá a navštěvovaná, což jsme ocenili, když jsme cestou jen tak mimochodem nacházeli množství hub. Procházeli jsme mezi pískovcovými stěnami, bizarními skalními útvary a tajemnými roklemi, kde se ovšem naši psíci vesele cachtali v lákavých kalužích a bažinách lemovaných vysokými polštáři mechu a břebarvovali své světlé kožíšky na hnědou až černohnědou. Poté jsme sešli dolů k soustavě rybníků, které jsou součástí přírodní rezervace, v létě je zde zřejmě i příjemné koupání na opuštěných písečných plážích. Alespoň naši chlupáči se zde osvěžili a my pak pokračovali borovým lesem zpět do civilizace.

 Na závěr jsme se se posilnili pozdním obědem v blízké restauraci a zatímco jsme vylizovali talíře, naše čtyřnohé „dětičky“ si před námi na trávníku nechávali zdát o prožitém dobrodružství. Byl to jeden z nejpěknějších výletů naší bohaté turistické historie a vydařil se nejen díky nádhernému počasí  indiánského léta.

 

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

 

S malamuty po Novohradských Horách 13.8. 2011

Galerie

 
Letošní léto zdá se podivné, jak napsal klasik a nelze jinak, než s ním souhlasit. Naše nohy už zahálely  delší dobu a malamutí pacičky taktéž .
Stačil jeden příjemný telefonát a bylo rozhodnuto.  Rychlá on-line pošta zafungovala kosmickou rychlostí a naše vidina toulání se po kopcích, nabyla reálných rozměrů.
V pátek ráno zabalíme a vyrazíme , směr Nové Hrady , krásné městečko na hranicích v jižních Čechách, ke kterému mám nostalgický  a láskyplný vztah bývalé členky  tehdejšího pionýrského tábora v Sokolím hnízdě .Před zhruba desetiletími jsem tu s mojí sestrou trávila krásné letní týdny, uprostřed zeleně, malin, hub , borůvek a krav . Báječné slunné dny  pro pražské děti ….. pro nás to byl tehdy ráj .Naši přátelé s malamutíky i s pejsky nemalmutího rázu na nás čekali v penzionu a páteční odpoledne jsme nedočkavě vyrazili do místní přírody na zahřívací kolečko. Večer  u prostřeného stolu a u dobrého moku, jsme naplánovali „lehčí“ trasu.Účastníci zájezdu se v sobotu ráno shromáždili na „čáře „a my všichni vyrazili směrem do přírody. Nakonec se nás sešlo dvanáct .
Naše nohy a malamutí , psí nožičky se nedočkavě zabořili nejdříve do asfaltu a pak do krásné mechové cesty, která vedla nádherným lesem, podél rybníků a potoků .
Nakonec  z „lehčí „ cesty bylo 20 km, ale stály za to :-) .
Obešli jsme Nové Hrady,  Terezčino údolí  a zdolali zeleň v okolí. V neděli nás okouzlilo okolí Žumberku, nádherné vesničky u Nových Hradů .   Počasí nám přálo, nálada byla perfektní.  Večeře a dobrý mok byl odměnou. Dokonce i taneček byl , i přes puchýře, které některým účastníkům zdobily prstíky. Naši malamuti  byli šťastní a my samozřejmě s nimi .
Takže zase příště, už se teď těšíme !!! 
Michaela Purnochová

 

VÝLET S MALAMUTEM  V KERSKU   7.5.2011

 Galerie

 

Konečně  Kersko a celý Hrabalův kraj uvidí více jak jednoho malamuta. Na tento den jsem se moc těšila a se mnou i místostarostka Kerska paní
Jana Kubová, která tento plánový výlet uvedla na stránkách osady Kersko z obavy, že někdo s tímto faktem neseznámený , může nabýt domněnky, že se vrátili vlci do Čech .Možná to u vás vyvolá úsměv ,ale my jsme se sešli v hojném počtu turistů 17 a pejsků 12.
Sraz byl před známou restauraci „Hájenka“. Zde jsme svůj výlet začali a také skončili, jak jinak než ….se šípkovou nebo se zelím a kdo neřídil , tak si dal i Postřižinské pivo.
V období první československé republiky se dostal Kerský les do vlastnictví statkáře ze Sadské Josefu Hyrassovi. Ten jej v roce 1934 rozparceloval do pravoúhlých alejí a po vzoru New Yorku má hlavní třída tzv.Betonka číslo 5. Z ptačí perspektivy nám toto rozdělení připomíná list kapradiny.
První zastávka byla u Josefského pramene. Tento pramen je v hloubce 89 metrů , jeho voda sem stéká po zlomech v zemi z Jizerských hor. Místní obyvatelé tuto minerální vodu nazývají Kerka. Vodičky jsme se nenapili , neboť jsme byli teprve na začátku a všichni jsme chtěli dojít do cíle společně bez zrychleného kroku.
Další zastávku ocenili hlavně naši čtyřnozí kamarádi. Do Kerského rybníka se vrhli skoro všichni a s úsměvem si plavali a plavali. Já jsem si v duchu říkala, jak by to asi vypadalo před 40 lety, kdy tu byl uprostřed rybníku ostrůvek a kolem něj jezdili výletnící na lodičkách .
Tak jsme zaveleli odchod a přesunuli se k Hrabalově chatě. Kdyby pan Hrabal žil, tak by ti naši pejskové zase měli radost .Pan Hrabal miloval kočky a měl jich doma vždycky kolem dvaceti.
Cesta pokračuje k řece Labe. Další osvěžení pro naše pejsky. Klidná a čistá řeka lákala k tomu se smočit. Dalším bodem vycházky byl Menhir – kámen, kterému je přisuzován trojí význam. Buď to byl styčný bod mezi územím nebo to byl trojmezný kámen a nebo to byl skutečný menhir.
Od kamene přecházíme Hradišťkem na hřbitov ,kde je pan Bohumil Hrabal pochován v rodinném hrobě společně s jeho matkou „Maryškou“ ,nevlastním otcem „Francinem“, strýcem „Pepinem“, ženou „Pipsi“ a bratrem „Slávkem“.
Vzhledem k tomu ,že byl nádherný den plný sluníčka a už jsme v nohách měli pár kilometrů tak jsme spěchali do lesa, do stínu, kde nás čekala předposlední zastávka u „Krásné Pepiny“ a „Švarné Tonky“ , která podle tabulky byla vysazena v roce 1620.
Ještě poslední zastavení před vysněným občerstvením  v Lesním ateliéru Kuba ,kde jsem ve stínu prohodili pár slov s paní Kubovou a udělali pár fotek.  A už jsme zasedli k orosenému pivku . Z kuchyně se linula krásná vůně kančího,česnečky, lívanců a jiných dobrot. Krásné zakončení dne.
Na to,že jsme měli v nohách nějakých 13 kilometrů za doprovodu sluníčka, jsme vypadali šťastně a spokojeně. A mě se splnil sen, Kersko zažilo návrat „vlků“.
Pak už přišla jenom paní výčepní  a zeptala se, kdo bude platit.
….Založila si ruce a byla krásná jak socha na ministerstvu zemědělství“ jak píše pan Bohumi Hrabal  v povídce Automat svět.
Renata Süto-Vítková

 

 

Výlet se psy podzimní Vysočinou- okolí Ledče nad Sázavou 23.10. 2010

 

galerie

 

Tento podzimní trek pořádala ZKO v Ledči nad Sázavou a k účasti na této akci nás zlákalo nádherné slunečné počasí. Zůčasnilo se ho 13 lidí a 13 psů zastoupena byla různá plemena, jen namátkou zmíním bíglici, akitu, šeltiáka Budyho, belgickou ovčandu, australáka a 3 salašníky, nejzastoupenějším plemenem byli ale 4 malamuti. 

Vyrazili jsme od kašny na náměstí a pokračovali směrem vzhůru Pivovarským údolím směrem ke Křížům a dalším stoupáním na Hamry. U bývalého krámu trasa zahýbala vlevo a spustila se přes silnici do Kozlova, potom lesem okolo Pstruhárny, kde se naši čtyřnozí kamarádi nadšeně občerstvovali v chladivé vodě a pak stále proti proudu potoka. Pod Lacembokem jsme odbočili prudce vlevo a prudkým stoupáním vylezli na hřbet Ostojavky. Občerstvovací zastávka tentokrát pro pro dvounohé kamarády byla u „Prchalovic myslivny“. Protože se mi začala ozývat nedoléčená achilovka, opustili jsme s Ivou a Vláďou Vejsadovými prodlouženou trasu a pokračovali jsme se smečkou malamutů (Greyem, Rózinkou, Alisií a Stormem) jižním směrem přes Ostojavku s krásnými výhledy do krajiny a sestupovali jsme zpět do Ledče. I tak jsme ale absolovali 12 km. Zbylý peloton pokračoval západním směrem na Jestřebnici a Habrek.  Užili jsme si tak krásné podzimně zbarvené luhy i lesy a zejména kopce, které doma nemáme :-)

 

 Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

Podzimní výšlap na hrad Houska - 10.10.2010

 

V neděli 10.10.2010 se sešlo 9 dvounohých a 5 čtyřnohých nadšenců v Kokořínském údolí a vyšlápli jsme si na tajemný hrad Houska.

Počasí bylo nádherné a příroda hrála všemi barvami. Krásné babí, indiánské léto. Cesta na kopec k hradu nám sice dala zabrat, ale stálo to za to. Stejný nápad navštívit hrad mělo i spoustu dalších lidí, takže nádvoří bylo plné a naši psíci atrakcí.

Po odpočinku u hradní studny, jsme vyrazili, tentokrát z kopce, po staré Zámecké cestě, mezi starými stromy do údolí. Pokračovali jsme Černým a Sovím dolem až k pramenům říčky Pšovky. Naši malamuti nepropásli občerstvení v potoce a hned poté jsme pokračovali zpět Houseckým údolím zpět pod hrad.

Poobědvali jsme v hospůdce Pod Houskou, kde jsou naši malamuti již domácí a někteří psíci se ještě vykoupali v nedalekém rybníku.

Výlet se povedl, počasí také, tak se budeme těšit na další. Třeba na Vánoční do ZOO.

 

Lenka Juhaňáková

Galerie "Houska 2010"

 

 

Výlet s malamutem Voděradské bučiny 13.6. 2010

 

galerie

 
Voděradské bučiny jsou nejrozsáhlejší lesní komplex rozkládající se mezi Jevany a Struhařovem a nejcennější část tvoří národní přírodní rezervace o rozloze 658 ha. Jak už sám název napovídá chrání cenný porost bučin na rozhraní bukového a dubového lesa s přírozenou skladbou dřevin, který se tak v nízkých polohách u nás běžně nevyskytuje. Měli jsme možnost se zde setkat i s množstvím geomorfologických jevů vznilkých mrazovým zvětráváním říčanských žul v dobách ledových a poledových, jako jsou například mrazové sruby, balvanová moře a proudy a pseudokary.
Ve větší sestavě 11 turistů a 9 psíků jsme se sešli v neděli 13. 6. abychom ušli první letní dvanáctikilometrovou trasu vedoucí chráněnou přírodní rezervací Voděradské bučiny. Počasí nám opět přálo, protože se den předem příjemně ochladilo, ale přesto naši malamuti bohatě využívali všech možností k občerstvení a ochlazení v okolních vodních tocích a rybnících. Vyšli jsme z hráze Vyžlovského rybníka a po červené značce, kde vede  také naučná stezka, a obešli Jevanské rybníky, poté vystoupali okolo studánky a památníku lesníka V. E. Lenharta na širší hřebenovou cestu a pokračovali kolem pamětních kamenů lesníka J. Sigmonda (odborníci na lesní hospodaření) do Černých Voděrad. Zde jsme se u rybníčku posilnili a pokračovali po žluté značce pěšinou vedoucí málo navštěvovanými, ale o to krásnějšími, kouty rezervace zpět k Vyžlovskému rybníku.
Výlet se nám pěkně vydařil a hezky vyvětraní se spokojenými čtyřnohými kamarády jsme se odpoledne rozjeli do svých domovů.

 

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

Výlet s malamuty Klánovickými lesy 8.5. 2010

 

galerie

 

V nádherně slunečnou sobotu 8.5. se nás  sešlo 8 turistů a 7 malamutů na dlouho plánovaném Výletě s malamutem v Klánovickém lese. Rozsáhlé Klánovické lesy mají rozlohu 256 ha a převážná část lesa je přírodní rezervací dělící se do tří částí: západní se dvěma romantickými rybníky se jmenuje Blatov, východní mezi Újezdem nad Lesy  a Úvaly je Vidrholec (mimochodem v této části ve středověku řádili loupežníci, kteří přepadali kupce a pocestné a byli dlouho postrachem kraje) a severní Cyrilov.
Vůdce smečky lidí a chlupáčů Milan Purnoch spolu s traperem Jirkou Schejbalem šlapali v čele a vedli nás severní částí po zelené značce i neznačenými chodníčky. Trasa byla příjemná, celkem nenáročná bez větších převýšení, ale vedla nejzajímavějšími místy této části lesa. Čerstvá zeleň nového listoví byla pastvou pro oči a místy se již objevovaly porosty sasanek a konvalinek v rozpuku. Naši čtyřnozí kamarádi měli možnost osvěžení a cachtání ve velkém množství potůčků a tůní, čehož za slunečného a teplého počasí bohatě využívali. Vyrazilii jsme směrem k lesní kapličce u Šestajovic a pak stále na východ směrem k Jirnům a Úvalům po té  jsme otočili na jih a zpět podél tratě se obrátili ke Klánovicům, ušli jsme tak za 2 a půl hod asi  8-9 km. Tento povedený výšlap jsme zakončili v restauraci U Křížků výborným obědem, kde se i našim psíkům dostalo nějakého toho pamlsku.

 

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

 

PRŮZKUMNÝ VÝLET OKOLO TRNÁVKY  24.4. 2010

 

galerie


V sobotu za krásného slunečného počasí jsme se sešli abychom prozkoumali a vyzkoušeli na vlastní kůži a nohy doporučenou výletní trasu pro konání klubové akce Víkend s aljašským malamutem.
 Vyrazili jsme 4 turisté a 5 psíků (4 malamuti a 1 mladá fenka leonbergra). Vykročili jsme od rekreačního střediska Trnávka po červené značce směrem k Červené Řečici, pokračovali směrem na Brtnici, pak po žluté a modré značce do Želiva a odtud opět po červené zpět do rekreačního střediska. Putovali jsme skoro stále podél vodní nádrže Trnávka, chvílemi po silnici, někdy romantickou pěšinkou vysoko na hřebeni s krásnými vyhlídkami na vodní nádrž i s výhledy daleko do krajiny Vysočiny, pak prudkým klesáním do údolí potoků a opět podél břehů vodní nádrže. Lesy se již krásně zelenali svěžím novým listím všech možných odstínů a temnější lesní zákoutí prosvětlovali květy sasanek. Z vesničky Želiva, po krátkém občerstvení Na Kocandě, jsme vystoupali a pokračovali úzkou cestičkou vedoucí mezi vývraty uprostřed prudkého svahu vysoko nad hladinou zpátky do střediska Trnávka. Počasí nám přálo, slunce svítilo a naši malamuti tak ocenili množství koupání a zastávek u vodních toků a na samotných březích nádrže. Naši čtyřnozí kamarádi se chovali opravdu vzorně a nenechali se vyvést z míry ani vesnickými voříšky, kteří na nás vybíhali z otevřených vrat hospodářství. Zažili jsme „veselé“ momenty při příkrých sestupech do údolí a také, když Iva na nezakotvené pramici plavila leonbergřici Aylu a ta se šťastně vydala na otevřenou hladinu nebo si chtěla doplavat pro kachničky ☺
Takže závěrem mohu říci, že cesta to byla krásná, ale poměrně náročná a lze ji vzhledem k náročnosti a délce (12- 14 km) doporučit skalním turistům jen jako celodenní.

 

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

Výlet rezervací Cyrilov v Klánovickém lese 27.3. 2010


Na toto datum byl ohlášen Výlet s malamutem do Příhrazských skal č. 1, ale byl bohužel den předem pro nepřízeň počasí zrušen. Vzhledem k tomu, že počasí se nám nejevilo jako neschůdné pro výlety a my se na výlet těšili a také naše psíky svrběli nožky, vyrazili jsme alespoň  do rozlehlých Klánovických lesů abychom společně vytyčili naplánovaný Výlet s malamutem č.2.
Po letošní dlouhé zimě se příroda teprve probouzela, ale bylo cítit přicházející jaro. Vyrazili jsme od konečné autobusu č. 261 a prošli po zelené značce přírodní rezervací Cyrilov, která se nachází mezi obcemi Klánovice, Šestajovice, Jirny a Úvaly. Šli jsme okolo zaniklé středověké vesnice Žák, kterou prozrazuje jen studna a hráz bývalého rybníku. Porost zde tvoří dubové lesy, na sušších místech borové doubravy a také smrkové porosty (na podzim zde roste velké množství hub).
Storm obklopený harémem našich tří malamutinek statečně šlapal stále vpřed a snažil se také jít příkladem a malé Šedou předvést, co po ní její velitelka-výcvikářka požaduje ☺. Bylo krásně a v lese panoval nádherný klid, srnky, které jsme zahlédli, měli stále ještě své  nenápadné zimní kožíšky. Naši psíci se i přes poměrné chladno cestou osvěžovali v potůčcích a spolu s námi si zhruba 6 km trasu hezky užili.
 

 Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

  

Výlet s malamutem Českou Kanadou-Landštejn 11.7. 2009

 

galerie

 

V plném létě jsme se zůčastnili výletu s malamutem v nádherné části Čech zvané Česká Kanada. Jak už sám název říká, je to drsný kraj plný hlubokých lesů, zádumčivých rybníků a zajímavých skalních útvarů rozkládající se mezi Novou Bystřicí, Kunžakem a Slavonicemi.

Výlet tentokrát skvěle připravil a zorganizoval Petr Joska se svou ženou Věrou. Sešlo se nás zde 5 sportovců se 6 malamutíky a všichni účastníci obdrželi  od Petra malou "malamutí" pozornost, která nám udělala ohromnou radost. Zhruba desetikilometrový okruh bez velkého převýšení vedl okolím zříceniny hradu Landštejna, na který jsme samozřejmě také zavítali. Mířili jsme po zelené turistické značce okolo rybníku Punčošky k rybníku Pstruhovci a pak dále k místu zvanému U studnice a pak okolo Kamenného vrchu dolů do Vitíněvsi a zpět k Landštejnu. Počasí i matka příroda nám přály, neboť i okolo cesty jsme nacházeli množství hub. Nádherné, hluboké lesy, romantické přírodní scenérie a množství osvěžení cestou pro naše čtyřnohé sportovce byly důvodem k naší spokojenosti. Příjemně unavení jsme odpoledne završili výborným občerstvením pod hradem. Druhý den jsme dobře naladění  vyrazili do romantických Hamerských skal a pak projeli srdcem České Kanady- Senotínem a Kaprounem do Valtínova u Kunžaku, kde jsme hledali jalovcovou rezervaci.

Na tento skutečně povedený výlet  budeme dlouho vzpomínat a tento překrásný kout České Republiky si navždy získal naše srdce. Vřelé díky Petře.

 

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

  

 

Výlet Českým Švýcarskem 06.06.2009

 

galerie

 

Standa Hájek opět nezklamal a naplánoval romantickou a fyzicky náročnější 16ti kilometrovou výpravu Českým Švýcarskem. V 9.30 nás 5 turistů a 4 psíci vyrazilo z Mezní Louky Gabrielinou stezkou na  Pravčickou Bránu vypínající se ve výšce 461 m.n.m. Je to nádherná přírodní atrakce ležící mezi skalními hřebeny Stříbrných stěn a Křídelní stěnou a je srovnatelná s útvary v Utahu. Zde jsme po 8 km déle posvačili a radovali se z nádherné vyhlídky. Krásné pohledy do všech stran a nádherná skalní panoramata jsme si vychutnávali bez množství návštěvníků.

Po té jsme pokračovali dolů do Hřenska. Hřensko je pro změnu nejníže položené místo v Čechách se 115 m. n. m. Ani dobrodružná cesta soutěskami říčky Kamenice nás nezklamala, příroda si zde dala opravdu záležet. Sotva jsme procházeli romantickou Edmundovou soutěskou a již se začalo nebe zatahovat, v Divoké soutězce, kde se dá pokračovat jen na pramicích, nás  déšť již zasáhl na plno a tak bohužel skončily naše fotografické orgie. Při plavbě jsme seděli v částěčně napuštěné vaně a když se naši psíci oklepali, tak pršelo snad ze všech stran :-). Pěšky jsme pak pokračovali kaňonem a pískovcové stěny vysoké 15-40 m nás obkličovaly. Mokří jsme pak vystoupali strmou Mlýnskou cestou na Meznou (aspoň jsme se zahřáli a dále pokračovali na Mezní Louku, kam jsme dorazili v 17.15 hod. Opět to byl nezapomenutelný zážitek.

 

 Kateřina Scheuflerová-Bergerová

 

 

Výlet s malamutem - Černostudnický hřbet 7.3. 2009

 

galerie

 

Výprava na Jizerku aneb za posledním puchýřem

 

Určitě by byl hřích nevyužít jednoho z posledních krásných podzimních dnů, a tak jsme se 27.9.2009 vydali do Jizerských hor. Sešlo se opět zdravé jádro, tj. já, Standa, Nováci a Míša. Začátek byl na nádraží v Kořenově. Tam jsme zaparkovali auta a po žluté se vydali podél trati.

Cesta vedla lesem až na rozcestí, kde jsme odbočili na červenou a po zpevněné cestě šlapali až pod Bukovec na Jizerku, Mořinu. Cesta je tu pohodová, jen jsme museli dávat pozor na kolíky, kteří neměli moc velké pochopení pro volně pobíhající chlupáče.

Z Jizerky, Mořiny jsme to vzali silničkou přímo na Jizerku. Došli jsme však pouze k první hospodě, zaujali pozice u venkovního posezení a doplnili energii výborným papáním. Určitě doporučuji houbové rizoto a borůvkový koláč. Jizerka rozhodně stojí za návštěvu, je to tu kousek do Polska, tak už jen záleží na náladě a odhodlání každého.

My jsme se s plnýma pupíkama vydali zpět na Jizerku, Mořinu a odtud po modré a červené se žlutou zpět do Kořenova na nádraží. Cesta byla opět pohodová vedoucí úžasnou přírodou.

Krásně jsme si protáhli faldy, roztáhli hrudní košíčky a jen doufáme, že na další společné akci, která snad bude brzy, se sejdeme ve větším počtu.

 

Jana Němcová

 

Galerie "Výprava na Jizerku"

 

Expedice  Drábské světničky

 

Dne 29.11. 2008 se uskutečnil výlet s malamuty na „Drábské světničky“. Slabší kusy odpadly, a tak zůstalo jen zdravé jádro, tj. Hájkovi a Novákovi J.

Sraz byl ve Dnebohu, kde je parkoviště a je to i dobrý výchozí bod na túry. Na zahřátí jsme vyfuněli kopec k Drábským světničkám. Kdysi to býval hrad, dnes už zůstaly zbytky osmnácti světniček vytesaných do pískovcových skal. Jsou celoročně volně přístupné, ale pejsky je lepší zaparkovat na odpočívadle před vstupem, protože uvnitř se leze po příkrých schodech a pro pejsky to není.

Odtud jsme pokračovali lesem po modré. Cestou jsme se protáhli skalní soutěskou zvanou Studený průchod. Všichni jsme se tam vešli, nikdo se nezasekl a my vesele pokračovali na Krásnou vyhlídku. Zde najdete restauraci s penzionem, kde jsou pejskové vřele vítáni. Uvnitř jsme našli příjemnou obsluhu, praskající krb, skvělé papání za přijatelnou cenu i připravenou mističku s vodou. Určitě vřele doporučujeme. V létě mají otevřenou terasu, odkud se můžete kochat panoramaty.

Poté co jsme načerpali pohonné hmoty, vedli naše kroky po žluté z kopce dolů. S plnými bříšky nám to šlo samo. Cestou jsme se pokochali výhledem z jedné ze skalních vyhlídek. Tady je lepší si dát pejsky na vodítko, protože hrozí riziko pádu. Jinak je můžete nechat volně běhat jako my, protože celá cesta je lesem a hafíci byli očividně ve svém živlu. Cestou necestou, přes kořeny i spadané kmeny jsme obloukem dojuchali zase zpět na parkoviště. Celkově jsme ušli asi 7 kilometrů a určitě bychom to chtěli zopakovat příští rok a doufáme, že už v hojnějším počtu, protože to opravdu stojí za to!

 

Jana Němcová

 

Galerie "Expedice Drábské světničky"

 

Předvánoční výprava do ZOO 20.12.2008

 

Poslední předvánoční sobotu 20.12. jsme se s pár nadšenci – malamutáři rozhodli navštívit Pražskou ZOO ve společnosti našich psíků.

Výpravu jsme začali v Trojském psím útulku, kam jsme zavezli psím bezdomovcům trochu krmení a nějaké pamlsky na vánoční přilepšení.

 

Sobota byla již od rána deštivá ale přesto jsme vyrazili. Při příjezdu k ZOO jako mávnutím proutku pršet přestalo a vydrželo po celou dobu naší návštěvy.

První naše zastávka byla u ledních medvědů. Naši malamuti byli trochu nesví, pravděpodobně kvůli šelmímu pachu, který ještě nikdy necítili. Další na řadě byli psi pralesní. Oboustranné sympatie způsobily, že nás provázeli celou cestu kolem jejich výběhu. Kasuáři by nejradši naše psíky sezobli a zašlapali do země.  Kůň Przewalského z nadhledem přezíral nás i naše malamuty. Potom jsme dorazili k výběhu vlků evropských.  Smečka se skládala z šesti vlků. Je až neuvěřitelné, jak si jsou oba druhy podobné a bylo jasně vidět blízkou příbuznost malamutů a vlků. Vlci z jedné strany skla, malamuti z druhé se snažili očmuchávat a poklonkami se vybízet k hrám.

 

Jako další zajímavá zastávka byla u opic. Malé pralesní opičky a chápani byli neuvěřitelní. Plácali do skla a někteří naši psíci byli jako u vytržení a nejradši by si s nimi hráli.

Velký respekt měli i z tygra – další velké šelmy.  Jeřábi a plameňáci nás doprovázeli svým křikem a pomalu jsme se dostali ke gorilám. 

Občerstvení a teplá čokoláda nás zahřála a pokračovali jsme dále.  Kamzíci a kozorožci před námi utekli na skály a naši psi nemohli pochopit, kam že to zmizeli.

 

Pomalu jsme se dostali k východu, kde si nás na památku vyfotili.

Když jsme vyšli před ZOO začalo poprchávat.  Výprava neměla chybu a mohu návštěvu ZOO ve společnosti psíků jen vřele doporučit.

Neměli jsme šanci projít ZOO celou, ale na jaře si určitě výpravu zopakujeme.

 

Lenka Juhaňáková

 

Galerie "Výprava do ZOO 2008"

 

 

 

Expedice Sněžka

 

12. července jsme se vydali ve skupince 5 lidí a 6 malamutů na naši nejvyšší horu - Sněžku. Bohužel

počet účastníků byl ovlivněn prázdninami a dovolenými. Společně jsme vyrazili z Pomezních

bud. Před sebou jsme měli zhruba 8 Km cesty k vrcholu. Po hodině chůze jsme se  s radostí

občerstvili na chatě Jelence a pak pokračovali vzhůru. Cesta nabývala na náročnosti a královna hor

v nedohlednu, stydlivě zahalena hustou mlhou. Naše tempo se zpomalovalo, ale mi i pejsani jsme

statečně spalovali tukové zásoby. Konečně jsme byli na Sněžce a zde jsme působili trošku jako atrakce, hlavně mezi polskými turisty. Krakonoš se nad námi nakonec slitoval a mlha se postupně začala rozpouštět.

Podhůří se otevřelo v plné kráse a Sněžka dohlížela na náš sestup do údolí. Již se začaly ozývat svaly a

tak nám opět přišla vhod chata Jelenka, kde jsme si všichni odpočinuli a občerstvili se palačinkou

s borůvkami a klobáskou. Všichni jsme načerpali něco sil a vydali se zpět na Pomezky. Cestou hafani

vymetali kdejakou bystřinu a mi se kochali horskou květenou a architekturou. Asi po pětihodinové túře a 15 Km v nohách jsme se na parkovišti rozloučili a rozjeli  domů. Počasí se vydařilo na jedničku

a celý výlet byl skvělý. Doufám, že se k nám příště přidá více pochodníků i malamutů.

 

Za všechny Daniela Staňková

 

U Mumlavských vodopádů

 

galerie

23.8.  se nás opět pár nadšenců sešlo, abychom si s našimi chlupáči trochu protáhli kostry. Tentokrát jsme chtěli trošku prozkoumat malou část západních Krkonoš, a tak jsme se sešli v Kořenově a pak společně odjeli do Harrachova. Počasí nás příliš laskavé nevítalo, ale nedali jsme se odradit. Z parkoviště v Harrachově jsme vyrazili kolem hornického muzea lesní cestou  k Mumlavským vodopádům. Byla  to nádhera ! Kačenka Scheuflerová se slovy  "To jsou fotografické orgie ! ", zmizela i se psy kdesi mezi kameny u řeky. Ostatní jsme tedy pokračovali k Mumlavské boudě, kde jsme si čekání na Kačku krátili kávou a borůvkovým koláčem.Pak jsme společné všichni vyrazili podél řeky, ze která byli naši pesani  úplně vedle , směrem k místu zvaném " Krakonošova snídaně". Přivítal nás Krakonoš v civilu, upozornil  , že psi musí být na vodítku a nabídl nám turistické známky a pohledy. Další část cesty směřovala k Vosecké boudě. Zde se citelně ochladilo, nicméně  horká polévka a griotka  všechny prohřála a tak jsme se mohli kochat cílem naší výpravy. Louky s rozkvetlými hořci a výhled na Ještěd byly úžasné, a tak jsme se po chvíli vydali zpět. Pesani se opět ráchali v Mumlavě a mi byli rádi , že jsme neseděli doma! Túru jsme zakončili v Harrachově v penzionu Karolina na  výborném pozdním obědě. Pak jsme se již za krásného slunného odpoledne rozjeli domů.

 

Za všechny zúčastněné  Daniela Staňková

 

Galerie "Sněžka a Mumlavské vodopády"

 

Pochod Kokořínským údolím "BLUDIŠTĚ"

 

Poslední letošní jednodenní výlet se konal 27. září za nádherného počasí babího léta.Lenka Juhaňáková vybrala trasu do „Skalního bludiště“ nedaleko obce Ráj. Cesta vedla kolem staleté lípy a památného budu a skály zvané Tutanchamon. Odtud jsme vyrazili po žluté značce. Netrvalo dlouho a úchvatné skalní útvary nás obklopily ze všech stran. Protahovali jsme se uzoučkými soutěskami, přelézali obří balvany a drápali se do schodů vydlabaných v pískovci. Pejsani byli nadšení a pilně trénovali přeskoky, šplh, plížení i základy horolezení. Obzvláštní výsledky podával NIKI ( Carex Gate of Arctic) manželů Novákových. Bludiště jsme opustili sestupem do příjemné rokle, kde někteří  šťastlivci našli i pár houbiček. Psí účastníci Lupino Lupus of Navarama Mal, Carex Gate of Arctic,Lakota Talisman of Navarama Mal, Baboo Sky Happines Almada i jejich páníčci podali dobré sportovní výsledky a tak za odměnu dostali oběd v osvědčené restauraci „Pod Houskou“.

 

Za všechny Dana Staňková

 

 

Výlet okolím hradu Houska  9/2007

 

galerie

 

 

 

 

Galerie "Bludiště"

Pochod Kokořínským údolím na POKLIČKY  5/2007

 

galerie

 

Poslední květnovou sobotu pořádal AMKČR již potřetí výlet, tentokrát do krásného prostředí Kokořínského údolí na Pokličky.

Pokličky jsou skalní útvary, které zvětráváním dostaly podobu hrnce s poklicí.

Celá trasa vedla po modré a byla dlouhá cca 9km, tzv. Cinibulkova stezka.

Náš výlet začal krkolomným výstupem po dřevěných nekonečných schodech nahoru na Pokličky. Odtud jsme pokračovali po hřebeni Droužkovskou cestou k zajímavým skalním útvarům Obří hlava a Žába. Švédským valem jsme lesní cestou došli kolem bývalého Skalního divadla, modelu hradu Kokořína vytesaného ze skály a skalního bytu do Mšena. Naše cesta vedla kolem krásného letního koupaliště – lázní z 20. let minulého století do hospůdky, kde jsme občerstvili sebe i naše psíky.

Po odpočinku jsme šli kolem Bílky za městečko, kde se cesta svažovala do údolí zvaném Močidla. Zde vedla cesta nádhernou scenérií skal a kapradin po dně údolí. Příjemným stínem a kalužemi – pro naše psíky neodolatelným lákadlem jsme pohodlně došli kolem skal Žlutá věž, Černá věž a Železná věž k bočnímu údolí nazvaném Apatyka. Zde teplota celoročně nevystoupí výše než  23°C  a rostou zde vzácné rostliny, jako jsou různé kapradiny, přesličky a různé další známé i z druhohor.

Pokračovali jsme stále po modré až zpět na parkoviště pod Pokličkami. Zde se zvlažili naši psíci i někteří jejich průvodci v potůčku Pšovka který opodál protékal.

Na oběd jsme vyrazili do nedaleké restaurace Pod Houskou, kde jsme byli již loni na výletě a pokochali se cestou krásnými scenériemi Kokořínského údolí.

Na zpáteční cestě jsme cestou k domovu mohli spatřit rybníky a tůně, včetně nejznámější Harasov, kde v tuto dobu kvetou záplavy žlutých stulíků.

Výlet se povedl na jedničku a i přes velké vedro jsme jej všichni přežili ve zdraví a v pohodě.

Tak zase někdy nashledanou na Výletě s malamutem.

 

Lenka Juhaňáková

 

Galerie "Pokličky"

 

 

Krkonoše

 

Léto nám pomalu končí a já bych si vám dovolila nabídnout tip na to příští.

Během červencových svátků jsem se s dcerami vypravila na horskou túru. Když na túru, tak samozřejmě s malamuty a borderkou Arlim. A tak Wolf, Arli a Avalinka jeli poprvé v životě autobusem ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovu boudu. Odtud jsme vyrazili po cestě česko-polského přátelství.

Tato hřebenová trasa vede po polské straně Krkonoš a otvírá nádherné výhledy na majestátní Sněžku, a hlavně na polské podhůří. Tomu vévodí dvě jezera ledovcového původu – Velký a Malý stav. Počasí bylo nádherné, sice větrno, ale my i pesani statečně šlapali. Naše cesta pokračovala k Luční boudě a psi cestou využívali každý potůček i tůňku k osvěžování a hravému čvachtání. Nad Modrým dolem se již ozývaly naše nohy s našlapanými kilometry. Krásná cesta po hřebenech pomalu mizela v husté kosodřevině a navazovala na příkrou kamenitou stezku Dlouhého dolu. Byl to úsek sice nejnáročnější, ale také nejkrásnější. Kameny, kleč, kapradí a horská bystřina nás doprovázely až po Údolí Sv. Petra.

My i chlupáči jsme unaveně dorazili do cíle nádherně stráveného dne.

Nikdy by nás nenapadlo, že pro naší Avaldu to je výlet poslední……

 

Dana Staňková

 

 

Jak jsme šli na MALAMUTA

 

Jednoho deštivého dne jsem se štrachala v mapách a čirou náhodou objevila, že kousek od nás na Kokořínsku existuje skála jménem „Malamut“. To se přeci musí prozkoumat!! Slovo dalo slovo a 22. srpna se naše malá výprava 5 dvounožců a 2 malamutů vydala na cestu.

Autem jsme dojeli na okraj Šemánovického dolu a dál už šlapali pěšky. Nádherná příroda a všudypřítomné pískovce dotvářely idylku.

První jsme dorazili asi po kilometru chůze k jeskynnímu komplexu zvaném „Klemperka“. Tady podle pověsti žil loupežník jménem Klempera, který přepadával kolemjdoucí pocestné. Někteří z nás neváhali a vyrazili nahoru po žebříku na průzkum jeskyní. Lupíno s Jasmínkou si mysleli své a radši zkoumali myší dírky v trávě.

Na rozcestí jsme se vydali konečně k „Malamutovi“. Bylo to více skal pohromadě, tyčících se na kopci nad námi. Prvovýstup s malamuty na Malamuta mohl začít. Vyfuněli jsme nahoru a zvěčnili se na památku. Byli jsme zaručeně první!!! Zuzka, Míša, Lenka, Vávoš, Adam, Jasmína a Lupíno.

 

V poklidu jsme pokračovali dál dolinou. Kolem starověkého rumpálu, stoletých lip, roubenek, k další jeskyni – „Kostelíček“.

Cesta vedla lesem, ve stínu, prostě pohodička. Až na ty občasné kaluže, kterým neodolali naši chlupáči. I pár jedlých hub jsme našli, muchomůrky nepočítaje. Aspoň budou mít veverky v zimě co na zub. Odbočka ke Kostelíčku vedla doprava mezi keře. Takový krpál jsem dlouho neviděla!!!

S Lupínem jsme došli pod vrchol, ostatní statečně až nahoru. Na vrcholu kopce stála jeskyně zvaná Kostelíček. Bylo odtud vidět až k Šemánovicím a Kokořínu.

Po sestupu dolů jsme se pomalu vydali nazpět. Po pozdním obědě na Ráji, jsme se vydali domů.

Tak jsme byli přeci první – Malamutáři a malamuti na Malamutovi.

 

Lenka Juhaňáková

 

Galerie "Jak jsme šli na MALAMUTA"

 

 

Zastávka v Krkonoších

 

V březnu jsme se starší dcerou Bárou konečně vyrazily na hory. Slibovala jsem to jí i našim miláčkům už od vánoc. Tak tedy Barča, Jenny, Chinook a moje maličkost jsme se díky mému manželovi ocitli v maličkém koutě Krkonoš, zvaném Dolní Dvůr. Penzion, kde jsme byli ubytováni je až na samém konci severu, sevřeném protilehlými svahy v sousedství….. potoka.

Pro Jenny to byl první velký výlet s naší rodinou a musím říci, že se chovala jako pravá zvědavá ženská. Nadšeně vběhla do hlavních dveří a neomylně zamířila do kuchyně, odkud vábně (pro ni), vonělo kuřecí maso (pro nás) k večeři. Pak trochu nejistých kroků po kobercových schodech a další nadšení - pokoj se třemi postelemi. Tahle je moje!! Oznámila Chinookovi s radostně vyplazeným jazykem a přední tlapkou na válendě. Ihned jsem ji vyvedla z omylu, že tam tedy opravdu nesmí. Pak se už chovala opravdu vzorně.

V sobotu po snídani jsme se vypravili na Tetřeví boudy vzdálené 8 km. Stoupali jsme pomalu po vrstevnicích Liščí hory mezi vzrostlými buky a nádhernými smrky. Psi byli ve svém živlu. Radostně skákali do závějí a bořili čumáky do každé stopy po divočákovi či srně a což teprve, když nám nějaké zvíře přeběhlo přes cestu. Ty perfektní výstavní postoje! (Asi příště na výstavu přibalíme kňoura nebo alespoň veverku).

Po asi třech hodinách šlapání jsme dorazili k Tetřeví boudě, skoro zahalené v husté mlze. Jaké bylo naše zklamání, když nás se psy odmítli. Prý uvázat venku u zábradlí! To ani omylem! Nakonec jsme si túru protáhli na Lesní boudu, kde jsme se ocitli v horském ráji. Roubená chalupa s hospůdkou, kachlová kamna a hlavně usměvavý, ochotou překypující personál. Usadili jsme se u kamen a naši psi byli rázem středem pozornosti všech dětí i dospělých. Mnozí z nich si odvezli domů společné fotky a dětské oblečení bohatě protkané šedými chlupy našich medvědů.

V klidu a míru jsme se najedli, ohřáli a ani se nám nechtělo zpět.

Na zpáteční cestě nás už pozdravilo sluníčko a tak idyla a pohoda byla dokonalá. Doma na chatě jsme ještě vzpomínali na Lesní boudu a bylo nám i psům dobře.

Škoda, že času je málo a my druhý den jeli zase domů. Nevadí, příští zimu si to určitě vynahradíme.

 

S pozdravem Dana, Barča, Jenny a Chinook.

 

 


 

 

 

Fotogalerie: Výlet Klánovickými lesy

Fotogalerie: Průzkumný výlet Trnávka u Želiva

Fotogalerie: přírodní rezervací Cyrilov v Klánovickém lese

<< 1 | 2 | 3

Fotogalerie: Výlet Voděradské bučiny 13.05. 2010

Fotogalerie: Výlety Kersko 5.2011

Fotogalerie: Houska 2007

Fotogalerie: Výprava na Jizerku

Tato fotogalerie je prázdná.

Fotogalerie: Expedice Drábské světničky

Tato fotogalerie je prázdná.

Fotogalerie: Výprava do ZOO 2008

Fotogalerie: Sněžka a Mumlavské vodopády

Tato fotogalerie je prázdná.

Fotogalerie: Bludiště

Fotogalerie: Pokličky

Fotogalerie: Jak jsme šli na Malamuta