Tradičně se členové našeho klubu sešli na společné akci VÍKEND S AM a tentokrát na Vysočině ve středisku Trnávka u Želiva. přihlášeno bylo 51 lidí a 43 psíků a to nejen malamutů, i když vzhledem k počasí a následným povodním nakonec nedorazili všichni ohlášení, účast byla letos rekordní. Přivítali jsme mezi námi hodně nových milých tváří se svými mladými malamutími přírůstky a doufám, že se spolu budeme setkávat i nadále. Někteří nedočkavci opět přijeli již v pátek, protože se těšili na avizované krásné počasí v lesích Vysočiny. Předpověď nás skutečně nezklamala a bylo nádherně slunečno a teplo, což jsme po minulém týdnu opravdu ocenili.
     V 10 hod jsme začali avizovanou bonitací a po poledni skončili svodem dorostu. Rozhodčí paní Marušková posuzovala zkušeně a s přehledem a spolu s poradkyní chovu Danielou Staňkovou a zapisovatelkou Lenkou Juhaňákovou se svého úkolu zhostila jako vždy na výbornou. Moc nás potěšilo, že noví majitelé malamutíků přijeli na svod dorostu v tak hojném počtu a my měli možnost porovnat vývoj našich „potomků“. Svodu se zúčastnili importovaná fenka Silver Shadow Stormchaser paní Heleny Jiskrové a Michaeli Purnochové, pejsci a fenečky z vrhu „A“ chovatelské stanice Ledový třpyt (Arnika Royal a Arelen First manželů Duškových, Akira Snow Lenky Bezděkovské a Aaron Stout), z  chovatelské stanice Stormyth z vrhu „G“ (Gypsy Talisman Lenky Švecové, Greedy Bear Jiřího Nevyhoštěného a Goosberry Bloom Marie a Šárky Hencových a z vrhu „H“ (Hidden Treasure rodiny Perkových, High Hopes rodiny Vavřínkových a fenečky Honey Pot Lenky Grusové a Howling Tempest Radka Holeše). Gratuluji panu Lukáši Vavřínkovi a nadějnému psu High Hopes Stormyth (Merlin) a slečně Lence Grusové a její milé fence Honey Pot Stormyth (Honey), kteří byli rozhodčí vybráni jako nejlepší pes a nejlepší fena.
     Po obědě nám hlavní organizátor  celé akce Vláďa Vejsada připravil tak bohatý program, že bylo  potřeba se roztrojit, abychom mohli stihnout vše. Sportovci rodu turistického se vydali indiánskou stezkou na 3 km cestu do Želiva Na Kocandu, kde se posilnili na adrenalinovou zpáteční cestu. Zbylé osazenstvo si užívalo dráhy agility, kterou nám Iva s Vláďou zkušeně připravili a po té nám ještě zajistili prohlídku známého Želivského kláštera.
     Kromě agility jsme měli možnost si vyzkoušet přivolání našich malamutíků na volno. Svou poslušností paničku velice mile překvapila Sašenka Schejbalovic, snažili se Vejsadovic Rôzinka, Vavřínkovic Merlin, Hencovic Geilinka, Holešovic Peggy, Scheuflerovic Alisia a Storm a také naši nejmenší Purnochovic Čiko a Marinčičovic Ony a mnozí další. V soutěži agility, která tentokrát byla sice hodnocena na čas, ale byla pojata spíše jako možnost vyzkoušet si něco nového pro přítomné malamutíky a jejich páníky. Možnost vyzkoušet si trať  měli také páníčci, čehož využila Kačenka Marinčičová a zkusila ji po čtyřech jako  správný malamut s časem 41,27 s a také po dvou  za 16,40 s ☺

Připravenou dráhou úspěšně a vesele se svými páníky proběhli


1.   Rózinka              čas      19,80 s
2.   Geilinka                          21,70
3.   Gypsy                             22,40
4.   Storm                             24,60
5.   Falco                              24,80
6.   Alisia                              28,30
7.   Peggy                            28,50
8.   Franta                            30,42
9.   Merlin                             32,00
10. Kony                              32,20
11. Dastyn                           35,50
12. Sašenka                     1.08,00

Běžel a skákal i Grey, byl tak nedočkavý a rychlý, že se s ním náhradní panička Iva dostala 2 x mimo louku. Inu je Vláďův a chtěl být s ním.

Večer jsme se jako obvykle věnovali zábavě, povídání o tom, co nás všechny spojuje a konzumování grilovaného masíčka, salátů a jiných dobrot. Na závěr noci jsme s přáním, abychom se zase za rok společně sešli, vyslali k hvězdnému nebi thaiské balonky štěstí, které jako milé překvapení přinesl mistr opékač Jirka Novák. Zažili jsme tak spolu další velmi příjemný víkend  společně s našimi pejsky.

Kateřina Scheuflerová-Bergerová

Osmý Víkend s Aljašským Malamutem 30.-31.5. 2009

     Poslední květnový víkend jsme se opět sešli na naší společné akci Víkend s AM. Jako obvykle někteří nedočkaví otužilci dorazili do Lužan již v pátek a pak nás přivítali bohatě snídajíce venku na oroseném trávníku. Sobotní ráno pokračovalo Výroční členskou schůzí, po které jsme si šli protáhnout nohy a provětrat hlavy na příjemnou vycházku.
    Odpoledne se nám tentokrát příroda postarala o osvěžení, občas nás zasáhla dešťová přeprška, ale našim psíkům takové počasí šlo k duhu a nám při sportovních výkonech nevadilo. Jen trať pro scooter byla na některých strmějších úsecích kluzká, o čemž se přesvědčil na vlastní kúži Oto Kelemen se svými dvěma vysportovanými rychlíky Unkasem a Najtym. Jako obvykle se začínalo agility, po té následoval scooter a nakonec byl na pořadu puling. Mladí psíci tahali prázdné saně a ti dospělí saně naložené betonovými dlaždicemi.  V agility vynikala Rózinka, která trať absolvovala zcela sama, jen zdálky navigovaná Ivou a skákala jako srna přes nejvyšší překážku. V kategorii Scooter bylo několik vynikajících závodníků, ale v pulingu jasně vyplynulo, kdo tuto dysciplínu trénuje- z fen byla nejlepší pracovitá Kony a ze psů dříč Dastyn oba z rodiny Martiny a Davida Maarových.
    Do sytosti vydovádění a zahřátí jsme večer zasedli pod prostorné altány, jež prozíravě přivezl a postavil Martin Marinčič a věnovali se volné zábavě a dobrému jídlu i pití dlouho do noci. Stoly se prohýbaly pod různými lahůdkami a vynikajícího grilovaného masíčka, které připravoval šéfkuchař Jirka Novák, bylo tolik, že jsme ho ani nemohli sníst.
Prožili jsme tak již osmý příjemný víkend mezi svými a společně se svými psíky jsme se hezky pobavili. Je opravdu radost vidět, jak společný zájem a zážitky spojují milé lidi různých skupin i věkových kategorií. Máme opět na co vzpomínat a můžeme se těšit na další setkání.

  Kateřina Scheuflerová-Bergerová

VÍKEND S ALJAŠSKÝM MALAMUTEM 14.- 15.6. 2008

    S radostí jsme se opět znovu sešli na sportovní akci Víkend s aljašským malamutem v Lužanech u Jičína. Účast byla letos opravdu rekordní- jen ubytovaných sportovců se svými psími kamarády bylo přes 60 a zaplnili prakticky všechny chatky autokempu, a to nepočítám ty, kteří přijeli jen na sobotu.
    Hodně majitelů malamutíků dorazilo již v pátek, aby si užili avizovaného krásného počasí v příjemném přírodním prostředí  a vydalo se na sběr hub i lesních jahod. Sobotní ráno pokračovalo členskou chůzí a po obědě následovala bonitace a svod dorostu. Hned po té byla také připravena trať na malamutí trojboj- agility, puling a psí soutěž v běhu u kola či koloběžky. Po té následoval zasloužený odpočinek a zábava u ohně při společné večeře a grilování. Druhý den po nedělní snídani jsme se vydali na 5ti kilometrový okružní výlet, který vedla překrásným lesním terénem „místní“ Dana Staňková s rodinou a po zkušenostech z loňského I letošního výletu jsme konstatovali, že jíčínský kilometr je nepoměrně delší než normální.
    Musím říci, že všichni zůčastnění již zcela samozřejmě a bez řečí přiložili ruku k dílu a zasloužili se tak o zdar celé akce. Určitě nevyjmenuji všechny a je jasné, že na spoustu kamarádů zapomenu, ale doufám, že se na mne za to nebude nikdo zlobit. Velký dík patří organizátorům Lence Juhaňákové, Standovi Hájkovi, Danušce Staňkové a Míša Purnochové, také „našim klukům“ Martinovi Marinčičovi, Jirkovi Novákovi, Milanu Purnochovi, Jardovi Leitymu, kteří  pilně stavěli stan pro bonitaci a lavice se stoly pro společné posezení, Lacovi Hollemu a Ondrovi Bachorovi, kteří sesbírali, nařezali a přivezli plné auto dřeva a připravili hranici, Vláďovi Vejsadovi který pracoval jako hlavní dokumnetátor a fotograf, všem, kteří  doma napekli koláče, připravili saláty a i zde na místě připravili všechny ty dobroty , které jsme měli radost a potěšení konzumovat. O zábavu a záchvaty smíchu se nám starala „dvojka šoumenů“ Oto Kelemen a Ondra Bachor. Co dodat, prostě to nemělo chybu……
Strávili jsme tak další velmi příjemný víkend spolu a společně  s našimi pejsky. Máme skutečně na co vzpomínat a můžeme se těšit na další setkání, ikdyž musím konstatovat, že laťka už je tentokrát velmi vysoko a nebude jednoduché ji překonat.


K.  Scheuflerová-Bergerová

3. Víkend s Aljašským malamutem - Bělá pod Bezdězem 27. - 28.5.2006

Ve dnech 27. – 28.5.2006 pořádal AMKČR již třetí Víkend s Aljašským malamutem. Tentokrát musíme moc poděkovat Martině Kovářové a Oldovi Mihalčinovi, kteří tuto akci uspořádali v malebném koutku Máchova kraje, v Bělé pod Bezdězem.

Chatová osada „Pohádka“ nás přivítala v sobotu ráno vydatnou nadílkou deště, který trval téměř do oběda. To však nezaskočilo nás a naše chlupáče, ani opět velice příjemnou rozhodčí paní Marii Maruškovou. Díky ní proběhla bonitace a početný svod štěňat v absolutní pohodě.

Po obědě jsme se vydali na plánovaný výlet. Martina s Oldou naplánovali trasu asi 12 km dlouhou.

Úvodní část vedla ulicemi Bělé mezi domy, kde tolik malamutů vzbudilo malý rozruch mezi obyvateli a hlavně mezi jejich domácími mazlíčky. Následovalo dlouhé stoupání po schodech – na protažení kostry – a pak už jsme se dostali do volné přírody.

Někteří účastníci byli tak zabráni do hovoru, že se jim podařilo po několika stovkách metrů zabloudit. Nakonec ale našli správnou cestu a tak mohli všichni nerušeně pokračovat. Cesta vedla krásným, odpoledne již částečně prosluněným lesem, a tak někteří čtyřnozí turisté neodolali osvěžení v temném, bahnitém jezírku. Asi na polovině cesty jsme došli k bývalé Valdštejnské hospodě. Byly to zchátralé zbytky starých budov uprostřed jakéhosi parku, kde se nad námi klenuly nádherné koruny prastarých stromů.

Cesta byla viditelně označena fáborky a tak jsme se pomalu vydali podle nich zpět k osadě. Jako první sem dorazili nejmladší účastníci, kteří pak čekali až dojdou i jejich rodiče (už nejsme nejmladší). Byli jsme příjemně unaveni a těšili se na večerní posezení s dobrým jídlem. Všichni si moc libovali a za tónů kytary poseděli do pozdních hodin.

Ráno po snídani jsme se pomalu rozjeli domů.

Celá akce se opět moc a moc vydařila a těšíme se na podzim do Horního Jelení.                                                           

Závěrem chci ještě poděkovat sponzorům akce:

Firmě Jaroslav Cankař a syn – ATMOS

Firmě WEBER Mlýn – ACANA

Firmě ADANSMOTO

Panu O. Ludvíkovi.

 Daniela Staňková a Jaroslav Leity

2. Víkend s Aljašským malamutem - Kouty

1. Víkend s Aljašským malamutem – Kytlice 18.- 19.9.2004

     V polovině měsíce září pořádal Alaskan Malamute Klub Česká republika neformální a přátelské setkání milovníků a přátel tohoto krásného severského plemene. Samozřejmě se zúčastnili také pejskové jiných ras se svými sportovně založenými pány, kteří ani nemuseli být členy klubu. Sešli se zde lidé všech věkových kategorií se stejným zájmem a láskou k Aljašským malamutům, které je spojují.

     Místo bylo vybráno v nedotčené přírodě na předhůří Krušných hor, uprostřed krásných hlubokých lesů. Ubytování bylo zajištěno v penzionu Andy v Kytlici u Nového Boru, ležícím osamoceně v údolí, který nám nabídl vytápěné chatky a výborné občerstvení.

     Někteří nedočkaví sportovci se začali sjíždět již v pátek a našli se i takoví otužilci, kteří spali dvě noci venku ve stanu. Myslím si, že své malamutíky používali jako výhřevná kamínka. Totiž i přesto že v tyto dny panovalo krásné počasí, noci kdy svítily na obloze hvězdy byly dost chladné.

V sobotu bylo zahájeno přivítáním všech účastníků presidentkou klubu Blankou Šrimplovou. Dále pokračoval program bonitací a svodem štěňat. S dobrou náladou a šarmem posuzovala   Marie Marušková, které pomáhala poradkyně chovu Michaela Purnochová a zapisovala Lenka Juhaňáková. Všichni kteří se bonitace i svodu zúčastnili, obdrželi od prezidentky klubu tašku plnou krmení od firmy Belcando, které zajišťoval Jaroslav Leity, který měl i celkově „lví podíl“ na zdaru celé dvoudenní akce.

     Ti kteří se bonitace nezúčastnili, vyrazili do lesů na houby, které zde rostly opravdu v hojném množství nebo vyjeli na ranní projížďku se svým spřežením. Poté následoval zasloužený oběd a malá relaxace, protože ve 2 hodiny byl sraz na odpolední procházku, kterou si nikdo nechtěl nechat ujít.

     Jaroslav Leity pečlivě připravil trasu a jednotlivým skupinám rozdal mapy. Všichni psi byli ve svém živlu a nedočkavě táhli do lesů. Na druhém rozcestí někteří účastníci zvolili kratší cestu, většina však pokračovala dál. Cesta vedla prosluněnými smrkovými lesy,                                                                 

voňavými pasekami i temnějším bukovým hvozdem, kde nám pod nohama šustilo spadané listí. Prudší stoupání střídalo stezku uprostřed skal a našel se i potok k osvěžení našich čtyřnohých kamarádů.

 Příjemně unaveni jsme se v podvečer vrátili zpět. Před večeří všichni účastníci setkání obdrželi Památeční list jako vzpomínku na Kytlici 2004.

Spokojení pesani dostali krmení a vodu a jejich vyhladovělí dvounožci začali chystat grilování buřtíků a skvěle naloženého masa. Byla to dobrota a ještě teď, když si vzpomenu na stůl prohýbající se pod různými chuťovkami, sbíhají se mi sliny. Dlouho do noci jsme si krásně povídali o všem co nás spojuje – o našich čtyřnohých kamarádech, jejich lumpárnách, o společné lásce k nim a jak nám ji vrchovatou mírou vrací. Bylo to milé posezení v přátelské atmosféře, kdy jsme se hezky pobavili i zasmáli.

     Ráno jsme se všichni sešli k bohaté snídani, po které následoval volný program. Někteří opět zapřáhli své psy do trojkolky, jiní osedlali svá kola a ostatní, kteří ještě neodjeli se „ztratili“ v lesích ke sběru hub.

     Bylo to milé setkání plné pohody, porozumění a legrace. Myslím si, že všichni kteří se zúčastnili budou rádi vzpomínat, ostatně tak jako já, že jsme založili novou tradici hodnou následování v letech budoucích. Stále je co vylepšovat a jsem moc ráda, že mohu nyní konstatovat, že se v roce 2005 máme opět na co těšit.

Kateřina Scheuflerová